„Haló, to je Cesta 121? Slyšeli jsme, že prý pomáháte kněžím v nouzi. Ve farnosti máme pana faráře, který by vaši pomoc moc potřeboval, ale ostýchá se o ni požádat. Mohli byste se mu prosím věnovat?“ Zhruba takto vypadají telefonáty farníků, kteří se o činnosti Cesty 121 dozvěděli a osud kněží jim není lhostejný. více

Před klášterním kostelem sv. Markéty na Břevnově se 18. května odpoledne procházela spousta slavnostně naladěných lidí. Sjeli se tu příznivci, podporovatelé, dárci, klienti i samotní zakladatelé občanského sdružení Cesta 121. Jejich cílem byl děkovný koncert. více

Jak se již stalo dobrou tradicí, dvakrát ročně si vás na stránkách Katolického týdeníku dovolujeme informovat o činnosti sdružení Cesta 121, které pomáhá stárnoucím kněžím a kněžím v nouzi. Podobně jako v minulosti, i v dnešní příloze nebudeme ve vybraných případech uvádět celá jména kněží, abychom tak chránili jejich soukromí. Stejně tak jsme vyšli vstříc pečovatelům a pomocníkům, kteří svou pomoc nabízí ve skrytosti a prosili nás, aby jejich pomoc skrytá i nadále zůstala. více

Skupina kněží se svými asistenty, v pozadí jedna z lurdských katedrál. Stalo se již dobrou tradicí, že jednou za půl roku vám přinášíme informace o činnosti a novinkách sdružení, které si vytyčilo pomáhat stárnoucím kněžím a kněžím v nouzi. Největší událostí uplynulé doby byla bezesporu pouť nemocných kněží do Lurd. „Nemohla jsem uvěřit tomu, že se náš pater na pouť také přihlásil. Vždyť v životě nebyl v zahraničí a teď se na stará kolena rozhodl jet takovou dálku,“ psala nám řeholní sestra pečující o jednoho z kněží, jimž Cesta 121 pomáhá. Podobně se rozhodlo dalších patnáct kněží. Někdy svým odhodláním jet překvapili natolik, že tomu stěží věřili i jejich nejbližší. Inu – letět v osmdesáti letech na pouť do Lurd chce přeci jen dost kuráže a klobouk dolů před těmi, kteří ji měli a cestu absolvovali. více

Otec Vojtěch si poprvé po letech mohl číst Bibli - tu s velkými písmeny, jež dobře vidí. Otec Vladislav žije na faře sám. Jak říká, náramek pro přivolání pomoci má v noci na ruce a je klidnější. Fara otce Jaroslava vyhořela, ale on o zázemí nepřišel. Až se fara opraví, bude opět sloužit jemu i farníkům. Otec Zdeněk má znovu svůj domov a novou chuť do života. Bolestné období beznaděje a zklamání je pryč a on už opět slouží bohoslužby a je šťastný. Otec Jan se už nebojí schodů na své staré faře. Proč taky. Má sedačku i jistotu, že fara zůstane jeho domovem. více